Kulturní šok #22 - Právní systém

                Když jsem se poprvé objevil v HR oddělení mého zaměstnavatele[1], byla mi předložena smlouva v čínštině s anglickým překladem. Nejenom, že jsem jim ve smlouvě objevil faktickou chybu („Když ze strany zaměstnavatele dojde k poškození zaměstnance, zaměstnanec je nucen uhradit způsobenou škodu.“)[2], ale na konci smlouvy mě těsně nad podpisovým řádkem čekalo nemilé překvapení. A to věta, že anglický překlad slouží pouze k orientačním účelům a není uplatnitelný u soudu. Čímž mi vlastně bylo sděleno, že vůbec netuším, zda upisuji svou pravou ledvinu komunistické straně či prohlašuji, že nosím panenský pás s rudým nápisem „I love China“.

                Posléze jsem však zjistil, že o faktickou chybu ve smlouvě nejspíše nešlo. Když totiž nějaká entita v HQ zmáčkla špatné tlačítko, či nějaké zapomněla zmáčknout, člověk rázem přišel o 1000rmb. A když člověk chtěl své peníze zpět, tak musel podepsat žádost o prošetření, která stojí 50rmb. Přetransformováno do ČR, představte si, že Vás chyba jednoho úředníka ve firmě připraví o 4000Kč na výplatě a Vy, pokud chcete těch 4000Kč zpět, musíte zaplatit 200Kč, aby mohl daný úředník svou chybu napravit. Bomba, co? Netřeba se tedy divit, že spousta cizinců popisuje čínský právní systém jako „a huge pile of steaming donkey poo“.

                Pojďme se tedy podívat na vyšší level. Již několika zahraničním firmám podnikajícím v Číně se nalezla před očima poměrně stručná nabídka. „Buď prodáš komunistické straně tvé know-how anebo ti vyvlastníme továrnu.“. Může tohle vůbec Čína provádět? Může. Zákon o vlastnických právech z roku 2007 dává každému prostor si postavit vlastní budovu či továrnu, avšak pozemek zůstává ve vlastnictví čínské vlády, která může kdykoli k „veřejným účelům“ majetek výměnou za blíže nespecifikovaný finanční[3] obnos zabavit.

                A mohl bych pokračovat – náboženství (povinné sundávání křížů z kostelů, zákaz některých náboženských svátků, Falun Gong, …), akciový trh (zmražení celého trhu, zákazy prodeje a short-selling), rodina (one child policy, …), interneti (The Great Firewall of China, pokutování serverů za sdílení společensky „nevhodných“ hudebních skladeb a písniček, …) aj[4]. Čína představuje pro potenciálního investora či podnikatele obrovské právní a politické riziko. Čím dál více si také začíná na neasijské investory a pracovníky vyskakovat[5] a stěžovat jim novými zákony a právními úpravami život, přičemž si myslí, že se bez jejich pomoci obejde. Bohužel pro Čínu tomu tak zdaleka není[6].

Investoři se, stejně jako cizinci, začínají od Číny odvracet a Čína to začíná trpce pociťovat. Opět se ale není čemu divit - zvyšování rizik a snižování výnosů takto na lidi s alespoň trochou selského rozumu či finančního vzdělání působí.

---

[1] Riverdeep Immersion Subject English (Rise)

[2] Přičemž mi bylo řečeno, že v čínštině je to ok, takže se překladem nemám zabývat.

[3] Vágní formulace spousty čínských zákonů je zcela úmyslná. Věřím, že nemusím vysvětlovat proč.

[4] http://foreignpolicy.com/2008/08/18/the-list-the-10-worst-chinese-laws/

[5] http://www.dw.com/en/china-defends-surveillance-laws-for-foreign-firms/a-18292412

[6] http://qz.com/363037/china-put-its-crackdown-on-foreign-tech-companies-on-hold-for-now/

Životní lekce z Číny #2 - Spánek

Varování: Tento článek obsahuje odkazy[1], které vyžadují vyšší mozkovou aktivitu, a tedy i následnou vyšší dávku spánku, než na kterou jste zvyklí[6]. :))

                Před téměř každou ranní dvouhodinovkou čínštiny jsem si do hrnečku s mléčným čajem sypal 3 lžičky cukru. A když jsem o poločase nedoplnil jeho hladinu, tak se mé intelektuální schopnosti poslední půlhodinu propadli do země a mozek ne a ne nastartovat. Podobný osud stíhal oba mé nevyspalé spolužáky – Thibault, jenž vytrvale drancoval školní zásoby kávy, většinou odpadl jako první a Uchechi, kterážto vždy dbala o své zdraví pomocí horké vody s citrónem, též kolikrát nevydržela vražedné tempo našich čínských seancí[2]. Čistě empirickým výzkumem by se dalo říci, že spánek ničím nenahradíte.

                Existuje gazalión výzkumů[3] a lidí, kteří vám toto tvrzení potvrdí. Můžete se klidně ohánět Margaret Thatcher, ale na každou Margaret existuje tucet Winstonů[5], které navíc podpoří každý neurovědec[6], atleti[7] a dokonce i nějaká ta feministka[8]. Co mně osobně nedostatek spánku ve spojení s vysokým pracovním a mozkovým vytížením nadělil/uzmul:

• Kreativita: Nula, naprosté dno. Když už se nějaká kreativní myšlenka vyrojila, tak jsem neměl čas a síly ji zrealizovat. Navíc logika v tahu. Paměť a opakující se činnosti ok.

• Nálada a rozhodování: Spousta věcí, nad kterými nyní pouze mávnu rukou, mne rozčilovala do běla. Též si s odstupem času ťukám na čelo nad minulými slovy, činy a rozhodnutími. Jako kdybych úplně přestal používat mozek.

• Zdraví: Pff, na toto téma bych mohl sepsat magisterskou práci pro FTVS. V rámci pozorování svých nevyspalých, zaneprázdněných známých jsem dospěl k jednoduchému závěru – buď značně zhubnete (můj případ) anebo (ve většině) ztloustnete. V obou případech můžete očekávat vyšší náchylnost k nemocem[9].

• Síla: Z původních tří sérií po 50 klicích jsem se kolikrát nezmohl ani na jednu po 30, nezmiňujíc jiné oblasti fyzické výkonnosti.

                A mohl bych pokračovat. Prvních pět měsíců roku 2015 jsem nabral spánkový deficit, jejž ztěžka kdy doženu. Přechod k ob denním dávkám caffè latte koncem března pouze indikoval potřebu změny životního stylu. Pročež jsem se tedy rozhodl dosti neobratně skončit s doučováním češtiny, předat po dvou letech štafetový kolík na www.hrave.cz a přejít z 30 hodin čínštiny týdně na umírněných 10-20. Začal jsem více spát, psát, číst, cvičit a konečně jsem měl i čas na vytváření plánů v horizontu přesahujícím jeden týden. Nabral jsem zpět ztracená kila a, i když doteď nedosahuji ani na 3x40 kliků a neustále jsem něčím zaneprázdněn, kvalita mého života nesrovnatelně stoupla.

Ranní káva je démon - to ví i Buni.

                Když se tak ohlédnu, tak mi toho první půlrok 2015 přinesl povícero. Dokázal jsem překročit limity své produktivity, stanovil jsem si životní priority a koncem roku 2014 jsem dosti lenivěl, takže mě přechod do druhého extrému alespoň nakopl a z nastolené disciplíny mohu nyní těžit. Závěrem nechám promluvit pero mistrovo.

Sleep that knits up the ravelled sleave of care
The death of each day's life, sore labour's bath
Balm of hurt minds, great nature's second course,
Chief nourisher in life's feast.

William Shakespeare, The tragedy of Mackbeth, Act II, Scene II

---

[1] Co vám lidé, jež se vytahují, že nepotřebují 7-9h spánku denně, neřeknou.

[2] Thibault: 24let, full-time programátor, volný čas věnuje vytváření projektů jako např. www.enterthewall.net

Uchechi: 22let, učí AJ pro EF, vlastní v Pekingu malý startup s kosmetikou zaměřenou na afro-typ vlasů

[3] Effect of Short Sleep Duration on Daily Activities --- United States, 2005--2008

The great British sleep survey 2012 by Sleepio

Sleep deprivation reduces perceived emotional intelligence and constructive thinking skills

Science magazine - Sleep it out

Science magazine - Garbage truck of the Brain

[5]
"The politician whose sleep patterns inspire me isn’t Margaret Thatcher, but Winston Churchill. He disliked getting out of bed so much that he stayed there working all morning, even receiving visitors in his bedroom."

[6] TED Talks - Jeff Iliff: O důvod víc, proč se dobře vyspat

TED Talks: Russell Foster: Proč spíme?

[7] Sleeping Giants

[8] TED Talks - Arianna Huffington: Jak uspět? Pořádně se vyspat

Arianna Huffington: The sleeper public health issue of our time

[9] From ApoE to Zzz’s—Does Sleep Quality Affect Dementia Risk?

Kulturní šok #21 - Děláš si ze mě humor?!

                Jak jste se již z ostatních kulturních šoků dozvěděli, pekingský život se pro neznalého, tvrdohlavého cizince stává řádným zatěžkávacím testem fyzické odolnosti z hlediska krevních teplot. Na stav přílišné hormonální excitace destruktivního charakteru byl obzvláště Čechům vždy nejlepším lékem humor. I tak je tomu u občanů rychle se industrializující země rudé zástavy. A to obzvláště v případě počasí, např. když vám kamarádka Gobi pošle polibek milióny pískových zrn. Ano, řeč je o největší písečné bouři, jež postihla Peking za posledních 13 let[1]. A co na to obyvatelé Pekingu? Posuďte sami.

Nejsem si jist, zda-li je autor tohoto obrázku stále naživu

 

Pacific Rim nesmí chybět

Na párty dorazila i Godzilla

               

                Zůstávajíc u počasí, cca před dvěma týdny se v Pekingu zabydlela vlna veder, jenž se s lehkostí vánku, jež vám něžně griluje tváře, přehupuje přes magickou hranici 40°C. A navrch tomu se znečištění vzduchu pohybuje kolem AQI 200, takže si přijdete jako v papiňáku[2]. Na zádech se vám pod tričkem rozmáhá povodí Nilu a nad hlavou všeobjímající dóm šedi završuje pocit pečeného kuřete. Grande Parade, co si budeme povídat. Humorem se však neobrňují pouze pekingští.

                Nu, co dodat. Když s tím člověk nemůže bojovat, tak se tomu může alespoň pořádně zasmát. I když pár zavilých bojovníků se vždycky najde. :))

---

[1] 50 tun šedi

[2] A to může být člověk rád, že žije v Pekingu, kde je počasí velice suché. Oproti tomu v Šanghaji, kde se vzdušná vlhkost pohybuje díky kontaktu s mořem na vysokých úrovních, se v teplotách překračujících 30°C může vaše tričko velice rychle proměnit v plavecký bazén.

Kulturní šok #19 - Vitální stáří

                Když jsem se vydal do 地坛公园 (Temple of Earth Park), spatřil jsem několik vysoce agilních seniorů. Ó, jak to v člověku probouzí chuť do života! Pána, jemuž bych hádal kolem 80 let, jsem zde spatřil prohánějícího diabolo a pár desítek kroků od něj se nacházela babča podobného stáří, jež trénovala s flower stick. Kousek dále se nacházely pingpongové stoly, kde sedmdesátiletí dědové vymlaskávali své o 50-60 let mladší protějšky[1].

                Neuběhlo ani deset minut a narazil jsem na dva postarší muže, jež trénovali water calligraphy, jež obnáší cca metr dlouhý, tlustý a dutý štětec, jenž namáčíte do přilehlé plechovky s vodou a kreslíte čínské znaky na vydlážděnou část parku. Voda se během pár minut z čtvercových dlaždic odpaří, a tak se může pokračovat v tříbení tohoto překrásného asijského umění. Abych to upřesnil, jeden z nich kreslil znaky a druhý mu k tomu hrál na flétnu. Náhle se člověk cítí, jako kdyby vstoupil do úplně jiného světa.

Ať už v parku či na ulici,
čínští karbanící mají vždy o obecenstvo postaráno

                V dalších, menších parcích, jako např. 南馆公园 či 北小河公园, můžete spatřit staříky mastící karty, hrající mahjong[2], čínské šachy, věnující se veřejnému zpěvu, hraní na tradiční čínské nástroje, flétnu aj., procházející se kolem či protahující své svalstvo. A nejde jen o malou skupinku, staříků se v parcích většinou nachází plno. Navíc taková čtveřice postarších karbaníků tu většinou má početné obecenstvo, které nezapomene každou proběhnuvší hru živelně okomentovat. Úplně jak dědci na fotbale. :))

                Posledním komplimentem čínskému stařešinstvu budiž jejich neutuchající životní zápal. Pamatuji si, jak jednou na cestě autobusem do práce přistoupil jeden vysmátý hopkavý dědula. Když spatřil, jak se při pohledu na jeho čipernost usmívám, tak si ke mně šel přisednout a jal se mi s pýchou vysvětlovat, že mu je již 83 let a má tři vnoučata. A když zjistil, že umím trochu čínsky, tak mi s úsměvem od ucha k uchu vyprávěl, jak chodí cvičit do parku. Ani nemluvě o pánech, jež cvičili kaligrafii, a velerozlámanou angličtinou si se mnou a s mou texaskou kamarádkou začali živelně povídat a učit nás jak se správně drží štětec.

                Pak se není čemu divit, že čínskou nejstarší generaci netíží enormní tukové oplácání, netrápí je demence a obecně se dožívají delšího věku. Ono, být šťastný z toho, že nemusíte platit za jízdu autobusem, je o dost zdravější, než si stěžovat na všechno kolem.

---

[1] Cizinci zde zpravidla dostávají ve stolním tenise pěkný točák, a to jak od devítiletých, tak od šedesátiletých Číňanů

[2] většina z nás zná hru mahjong pouze pro jednoho hráče, v čínském podání se hraje ve čtyřech a pravidel má více jak kanasta

Čína na měsíc či na rok

Drahý čtenáři,

vzhledem k tomu, že mi v Pekingu koncem sprna končí smlouva, máš jedinečnou možnost po mně převzít kormidlo.

Co máš právě před sebou:

A) Roční pracovní úvazek u Rise (což jsem se právě dozvěděl, je prý prestižní jméno): učení AJ; pracovní doba 35,5h/týden, St-Pá 15:00-20:30; So-Ne 9:00-18:00; Po a Út volno (perfektní pro nějaký další part-time, stáž či plánování vlastního "byznysu"), velice štedrý plat (2000USD/měsíc hrubého), učení malých diktátorů 3-12 let (děti jsou z většiny fajn). Flight ticket reimbursement up to 7000RMB. Quarterly bonuses.

B) Byt: 5. patro, vlastní koupelna, pračka, velký pokoj s LCD TV, manželskou postelí, velkým balkónem a enormní skříní. Plus je součástí bytu sauna, velký obývák a plně vybavená kuchyň. Vše na Pekingské poměry za levno (2900RMB+utenils/měsíc). Cca 15min chůze od centra, kde učím (a kde se uvolní koncem srpna místo). NO AGENCY FEE. Akorát složíte jednomu ze spolubydlících deposit (nájem za poslední měsíc). Nájem se platí měsíčně.

C) Ďábelský stroj: moje rok stará motorka na elektrický pohon. Reálná max. rychlost 50km/h, dojezd na nejnižší speed limit (30km/h) 35km. Plus pro celou motorku raincoat (a dvě helmy, které jsem zdědil - jedné chybí přední sklo a druhá je dosti oprýskaná, ale což). 1700RMB

Nechceš-li v Číně pracovat a pouze se třeba na měsíc výletit, tak je byt docela fajn možností.

Poslední dvě položky půjdou za měsíc volně na beijinger.com. Uvažujete-li o práci v Číně, tak mi dejte vědět ASAP (víza, přijímací proces apod.). Head of foreign teachers je fajn děvče, které s vízem a vším tím hassle kolem rádo pomůže.

Máš-li zájem: ourfriendgeorge@gmail.com

Kulturní šok #20 - Gentlemanství a kabelky

                Každé zaryté feministce, zastánkyni rovnoprávnosti žen či jim podobným existencím bych z hlediska kardiovaskulárních problémů návštěvu Pekingu nedoporučoval. Jejich krevní tlak by mohl vystřelovat vzhůru a padat k zemi stejně rychle jako indonéská letadla. Proč? Nu, velice jednoduše – Číně je slovo gentleman stejně vzdálené jako výsledky vyšetřování indo-…  ..dobrá, konec cynických přirovnání, pojďme opět sletět na zem[1].

Tradice

                Ač se např. podržení dveří v západní civilizaci díky snahám výše zmíněných skupin žen stává raritou, v Číně jde stále o věc doposud téměř nevídanou. Kolikrát jsem spatřil lehce zmatený výraz čínských dam a žen, jež mne po rychlém procitnutí obdařily stále roztomile zmateným úsměvem a rychlým poděkováním. Čínští mužové se k nim z většiny chovají jinak. Značně jinak. 

                Několikrát jsem spatřil pár, kde byla ženská část tažena za paži (nikoli vedena za ruku) a její případné protesty byly zamítnuty rázným, zvýšeným hlasem. Jednou na zastávce se mi naskytl pohled na poměrně urostlého, usmívajícího se chlapce, proti němuž stálo o dvě hlavy menší rozlícené děvče, které mu s nasupeným výrazem cosi vyčítalo. Chlapcovo pobavení po chvíli vystřídal výraz vážnějšího rázu, načež jeho ruka pevně stiskla dívčí bradu a přitáhla si ji blíže. Proběhlo rychlé vysvětlení situace a voilà – odchod ruku v paži. Romantika hadr, co si budeme povídat[2]. Respekt k ženám se zde holt moc nepěstuje.

Kabelky a dveře

I Orlando nosí své kočce kabelku

                Na druhou stranu, tradicí je zde nošení dívčích zavazadel. Čínská děvčata s radostí obtěžkávají své polovičky svými natřískanými kabelkami, což se stalo věrným tématem pro konverzaci nejenom mezi expaty. Obzvláště Američané (jaké to překvapení) se cítí pohoršeni nad tím, že by museli svým družkám nosit kabelku. Proč? Protože to prý nevypadá dostatečně mužně![3]. Chce se mi sem napsat krátký jízlivý komentář, ale asi se beze slova půjdu opět přidat k ubývajícím řadám „too old-school for cool“.

                Světélka naděje ale létají kolem. Jednoho krásného víkendového odpoledne mě a jednu mou kolegyni těsně před východem z budovy předběhl jeden z mých sedmiletých studentů. Když jsem se chystal toho rošťáka vyplísnit, co že tu takto skotačí, zatáhl svou malou ručkou za dveře a s hrdým výrazem nám uvolnil cestu. Na naše poděkování odpověděl s úsměvem a dmouc se pýchou „You are welcome.“. Byť velice pomalu, gentlemani přicházejí i do Číny.

PS: Staročínské pojetí gentlemanství[4] zde nezmiňuji. V dnešní době totiž Konfucius dostává od kapitalismu pěkně na frak.

---

[1] I) There is never a bad time for a pun.

II) There’s also never really a good time for a pun.

III) You might as well just stay braced for a pun at all times, and ride them when they come with as much grace as you can manage.

IV) The fact that you can replace ‘pun’ with ‘disaster’ in the last three rules says a lot about the human race.

Terry Pratchett

[2] Nepředstavujte si ale, že se takto chová většina Číňanů. Nejde o ojedinělé, avšak ani o běžné případy.

[3] Navíc z módního hlediska jde též o něco nepřijatelného!!

[4] 君子

Životní lekce z Číny #1 - Vděčnost

                Představte si, že se jednoho rána probudíte a zjistíte, že voda z kohoutku, kterou pijete, není pitná. Okna ve svém bytě necháváte zavřená, protože venkovní vzduch není dýchatelný. Nasadíte si dýchací masku a jdete do obchodu, kde se vyjímají velká fialovo-modro-růžová rajčata, řezník opečovává maso rukou, do které si před chvílí utřel nos, mléko nejednou způsobilo smrt dětí (a to nejenom dětí[1]) a zemí pravidelně hýbou skandály ohledně kvality potravin[2] (např. „hliníkové“ knedlíčky či vepřové maso, co svítí ve tmě)[3]. Poté se vydáte do práce, kde počítačům stále vládne Windows XP, 1GB RAM a stahování rychlostí 10kbps a polovina učitelského sboru si nemyje po návštěvě záchodu ruce. Což je ostatně jediné místo, kde nejsou v budově kamery. A teď si představte, že toto je realita života v Pekingu. Drsný, co?

Pro představu: Forbidden City - vlevo listopad 2014 (APEC), vpravo říjen 2014, zdroj: Huffington post

                Jakkoliv se vám může zdát, že přeháním, každý cizinec v Pekingu mi bohužel musí dát za pravdu. Občas si přijdu přespříliš sentimentální, když se přistihnu, jak za bílého, resp. modrého, dne sním o tom, jak by to vypadalo, kdyby se v Pekingu modrala obloha každý den. Pro to, co jsem si navykl považovat v Evropě za naprostou samozřejmost, se v Číně ustálil výraz APEC 蓝 – tedy modrá obloha, jež tu panovala v době konference APEC v Pekingu. Ono ostatně téměř vše, co jsem v ČR považoval za neotřesitelný základ pro život ve městě, jsem byl v Pekingu nucen rychle přehodnotit.

                Vždy když jsem před odletem do Číny slýchával, že člověk má být vděčný úplně za všechno, tak jsem si říkal, že do vyšinutého buddhisty mám ještě daleko. Vděčný za maličkosti jsem od poměrně raného věku byl, což vám jistě potvrdí mí nejlepší přátelé, rodina a prakticky všichni, kteří spatřili můj blažený úsměv při vyřknutí mé oblíbené (a kolikrát poněkud otravné :)) věty „Život je skvělej.“, avšak po více jak půl roce v zemi „třetího světa“[4] jsem do fáze vyšinutého buddhisty dospěl poměrně rychle.

                Chápu, že pro vás je výše zmíněná kritika těžko uchopitelná, pročež ji rozhodně neberte jako promluvu do duše. Jedná se pouze o zamyšlení v reakci na zlepšení pekingského ovzduší[5]. I přesto, že úroveň PM 2,5[6] v prvním kvartálu 2015 oproti prvnímu kvartálu 2014 klesla o 13%, stále více než 90% čínských měst nedosahuje ani na čínské národní standarty pro kvalitu ovzduší. 

                Když vidíte lidi kolem oslavovat, že z posledních 120 dnů mohli 57krát (což není ani polovina!) bezpečně vyjít ven bez dýchací masky, tak seznáte, že pojem vděčnost nabírá velice odlišný rozměr.

                Takže mi odpusťte, až vám v Praze budu básnit o tom, jak je krásné, úžasné a dokonalé pít vodu z kohoutku a dýchat „čerstvý“ pražský vzduch. :))

---

[1] China executes two over tainted milk powder scandal

[2] Top 10 Chinese Food Scandals

[3] Baby milk rationing: Chinese fears spark global restrictions

[4] Věděli jste, že Čína ještě donedávna byla zemí druhého světa (než jí prokoukli tu lidovou demokracii)?

[5] Beijing's Air Becoming Slightly More Breathable

[6] Nejnebezpečnější forma znečištění vzduchu aneb co vám za deset let nadělí nádor na plicích. 

Bav se fotbalem

Jak sami vidíte, v protilehlém sektoru hostů bylo vyprodáno.

                Ještě před měsícem jsem o asijské lize mistrů slyšel pouze zpovzdálí a o čínském fotbalu jsem věděl pouze to, že čínský fotbalový nároďák většinou dostává od soupeřů pořádnou šišku. To mi ale přišla zpráva od jedné mé německé kolegyně, jestli bych měl zájem o návštěvu Workers’ stadium na zápas pekingských Guoan proti Brisbane Roar. Lístky byly vyprodány, a tak jsme se uchýlili k hledání pochybných osob před stadiónem. Netrvalo nám to ani pět minut a už jsme se s lístky nacházeli za detektory kovu a bezpečnostní prohlídkou.

Pivo

CONTENTS HOT

                Jako správný Čech a správná Němka jsme očekávali pivní doprovod, avšak kde nic, tu nic. Ve stáncích se vedle moučných párků na špejli skvěly pouze průhledné kelímky obsahující tekutinu jedovaté barvy, a tak jsme byli na suchu. Nevzdali jsme se a o poločasové přestávce jsme obcházeli stadión ve snaze najít nějaké restaurační zařízení. A hle! Tu jedno, kde se nám nabízí třetinka španělského tekutého chlebu! Sice nemístně předražená, ale což - fotbal bez kelímku piva je jako jednooká kráska.

Věděli jsme, že nás s inkriminovanou láhví na stadión nepustí, a tak má kolegyně poprosila barmana, jestli by nám naše třetinky přelil do neprůhledných kelímků určených pro kávu. Mazané děvče! A tak jsme si v druhé půli „přiťukli“ na stadiónu. Jak praví známé přísloví - Kdo chce pivo pít, kelímek si vždycky najde!

Fotbal

                Byl jsem věru překvapen, když jsem spatřil dění na hřišti. Guoan, jenž sestával až na jednoho Srba výhradně z Číňanů, si v prvních třiceti minutách dělal ze soupeřů kužely pro nácvik kombinace na jeden dotek. Šancí si agilní čínská skvadra vytvořila nespočet, avšak střelba jim šla stejně jako Fernandu Torresovi po přestupu do Chelsea. Užuž jsem si liboval, jak na blog napíši, že z brisbaneského řevu zbyla pouhá meluzína, a přišel protiútok. 38. minuta, bum a vyndej si banána! Pekingský obraný blok se rozevřel jak dveře věznice pro hongkongské demonstranty, přišla kolmice na zabíhajícího útočníka a ten se tváří v tvář gólmanovi nemýlil. 0:1.

                Druhý poločas se opět odvíjel v režii Guoan, avšak Australané zničehonic našli nohy, začali poctivěji bránit a lépe napadat, přičemž sem tam zahrozili z protiútoků. Pro již krapet unavené pekingské borce se to i přes velkou bojovnost jevilo jako nepřekonatelná překážka. V základní hrací době šlo o snahu nepochybně chrabrou, avšak marnou. V nastavení sice přišly dvě šance na vyrovnání, ale pekingští trpěli syndromem českého hokejového nároďáku, kdy si přihrávali kolem vápna tak dlouho, až se upřihrávali.

Fanoušci

Všichni odcházejí, tvrdé jádro zůstává.
Doporučuji k povšimnutí
počet doprovázejících policistů.

                Guoan se může kromě atraktivních kombinací pyšnit i skvělou fanouškovskou základnou. Téměř po celou dobu zpívali, mávali vlajkami a skákali do rytmu cover verzí známých hitů, z nichž mi v hlavě nejvíce utkvěla jejich předělávka „Walking on sunshine”[1]. S mou kolegyní jsme první čtvrthodinu věnovali více pozornosti živelným fanouškům než samotnému utkání. Atmosféra na jedničku s hvězdičkou.

                A to nezmiňuji fakt, že chorály neustávaly ani po obdržené brance a dokonce ani po skončení utkání. Přes 35 000 diváků se bavilo fotbalem, a to bez dělbuchů, dýmovnic a alkoholu[2]. Radost pohledět.

---

[1] Po čtyřměsíční intensivní jazykové masáži jsem částem jejich pokřiků rozuměl, avšak stále mi většina z nich splývala v nadšené dětské žvatlání.

[2] Na druhou stranu musím uznat, že čínští fanoušci mají v rámci dodržování pořádku na stadionech mnohem větší motivaci než ti evropští (a obzvláště čeští). Když před stadionem stojí malá policejní armáda (rozuměj počet tří cifer) s obrněným transportérem, tak si nějakou tu dýmovnici v trenýrkách hned rozmyslíte.