Když jsem se poprvé objevil
v HR oddělení mého zaměstnavatele[1],
byla mi předložena smlouva v čínštině s anglickým překladem. Nejenom,
že jsem jim ve smlouvě objevil faktickou chybu („Když ze strany zaměstnavatele
dojde k poškození zaměstnance, zaměstnanec je nucen uhradit způsobenou
škodu.“)[2],
ale na konci smlouvy mě těsně nad podpisovým řádkem čekalo nemilé překvapení. A
to věta, že anglický překlad slouží pouze k orientačním účelům a není
uplatnitelný u soudu. Čímž mi vlastně bylo sděleno, že vůbec netuším, zda
upisuji svou pravou ledvinu komunistické straně či prohlašuji, že nosím
panenský pás s rudým nápisem „I love China“.
Posléze jsem však zjistil, že o
faktickou chybu ve smlouvě nejspíše nešlo. Když totiž nějaká entita v HQ
zmáčkla špatné tlačítko, či nějaké zapomněla zmáčknout, člověk rázem přišel o
1000rmb. A když člověk chtěl své peníze zpět, tak musel podepsat žádost o
prošetření, která stojí 50rmb. Přetransformováno do ČR, představte si, že Vás
chyba jednoho úředníka ve firmě připraví o 4000Kč na výplatě a Vy, pokud chcete
těch 4000Kč zpět, musíte zaplatit 200Kč, aby mohl daný úředník svou chybu
napravit. Bomba, co? Netřeba se tedy divit, že spousta cizinců popisuje čínský
právní systém jako „a huge pile of steaming donkey poo“.
Pojďme se tedy podívat na vyšší
level. Již několika zahraničním firmám podnikajícím v Číně se nalezla před
očima poměrně stručná nabídka. „Buď prodáš komunistické straně tvé know-how
anebo ti vyvlastníme továrnu.“. Může tohle vůbec Čína provádět? Může. Zákon o
vlastnických právech z roku 2007 dává každému prostor si postavit vlastní
budovu či továrnu, avšak pozemek zůstává ve vlastnictví čínské vlády, která
může kdykoli k „veřejným účelům“ majetek výměnou za blíže nespecifikovaný
finanční[3]
obnos zabavit.
A mohl bych pokračovat –
náboženství (povinné sundávání křížů z kostelů, zákaz některých
náboženských svátků, Falun Gong, …), akciový trh (zmražení celého trhu, zákazy
prodeje a short-selling), rodina (one child policy, …), interneti (The Great
Firewall of China, pokutování serverů za sdílení společensky „nevhodných“
hudebních skladeb a písniček, …) aj[4].
Čína představuje pro potenciálního investora či podnikatele obrovské právní a
politické riziko. Čím dál více si také začíná na neasijské investory a
pracovníky vyskakovat[5]
a stěžovat jim novými zákony a právními úpravami život, přičemž si myslí, že se
bez jejich pomoci obejde. Bohužel pro Čínu tomu tak zdaleka není[6].
Investoři se, stejně jako cizinci, začínají od Číny odvracet a Čína to
začíná trpce pociťovat. Opět se ale není čemu divit - zvyšování rizik a
snižování výnosů takto na lidi s alespoň trochou selského rozumu či
finančního vzdělání působí.
Žádné komentáře:
Okomentovat