Každé zaryté feministce,
zastánkyni rovnoprávnosti žen či jim podobným existencím bych z hlediska
kardiovaskulárních problémů návštěvu Pekingu nedoporučoval. Jejich krevní tlak
by mohl vystřelovat vzhůru a padat k zemi stejně rychle jako indonéská
letadla. Proč? Nu, velice jednoduše – Číně je slovo gentleman stejně vzdálené
jako výsledky vyšetřování indo-…
..dobrá, konec cynických přirovnání, pojďme opět sletět na zem[1].
Tradice
Ač se např. podržení dveří
v západní civilizaci díky snahám výše zmíněných skupin žen stává raritou,
v Číně jde stále o věc doposud téměř nevídanou. Kolikrát jsem spatřil
lehce zmatený výraz čínských dam a žen, jež mne po rychlém procitnutí obdařily
stále roztomile zmateným úsměvem a rychlým poděkováním. Čínští mužové se k nim
z většiny chovají jinak. Značně jinak.
Několikrát jsem spatřil pár, kde
byla ženská část tažena za paži (nikoli vedena za ruku) a její případné protesty
byly zamítnuty rázným, zvýšeným hlasem. Jednou na zastávce se mi naskytl pohled
na poměrně urostlého, usmívajícího se chlapce, proti němuž stálo o dvě hlavy
menší rozlícené děvče, které mu s nasupeným výrazem cosi vyčítalo.
Chlapcovo pobavení po chvíli vystřídal výraz vážnějšího rázu, načež jeho ruka
pevně stiskla dívčí bradu a přitáhla si ji blíže. Proběhlo rychlé vysvětlení
situace a voilà – odchod ruku v paži. Romantika hadr, co si budeme povídat[2].
Respekt k ženám se zde holt moc nepěstuje.
Kabelky a dveře
Na druhou stranu, tradicí je zde nošení
dívčích zavazadel. Čínská děvčata s radostí obtěžkávají své polovičky
svými natřískanými kabelkami, což se stalo věrným tématem pro konverzaci
nejenom mezi expaty. Obzvláště Američané (jaké to překvapení) se cítí pohoršeni
nad tím, že by museli svým družkám nosit kabelku. Proč? Protože to prý nevypadá
dostatečně mužně![3].
Chce se mi sem napsat krátký jízlivý komentář, ale asi se beze slova půjdu opět
přidat k ubývajícím řadám „too old-school for cool“.
Světélka naděje ale létají kolem.
Jednoho krásného víkendového odpoledne mě a jednu mou kolegyni těsně před
východem z budovy předběhl jeden z mých sedmiletých studentů. Když
jsem se chystal toho rošťáka vyplísnit, co že tu takto skotačí, zatáhl svou
malou ručkou za dveře a s hrdým výrazem nám uvolnil cestu. Na naše
poděkování odpověděl s úsměvem a dmouc se pýchou „You are welcome.“. Byť velice
pomalu, gentlemani přicházejí i do Číny.
PS: Staročínské
pojetí gentlemanství[4]
zde nezmiňuji. V dnešní době totiž Konfucius dostává od kapitalismu pěkně
na frak.
[1] I) There is never a bad time for a pun.
II) There’s also never really a good time for a pun.
III) You might as well just stay braced for a pun at all times, and ride them when they come with as much grace as you can manage.
IV) The fact that you can replace ‘pun’ with ‘disaster’ in the last three rules says a lot about the human race.
[2] Nepředstavujte si
ale, že se takto chová většina Číňanů. Nejde o ojedinělé, avšak ani o
běžné případy.
[4] 君子
Žádné komentáře:
Okomentovat