sobota 29. listopadu 2014

Kulturní šok #12 - Pouliční dlabanec

                Jak ví i lidé nepolíbení Voskovcem a Werichem, v životě je to občas jako na houpačce. Od bytostné nenávisti k prašnému oparu se náhle člověk přehoupne ke Konfuciovi, čínské pouliční gastronomii a kaligrafii. Navíc jsem tu našel piano, na kterém mohu cvičit. A ve zdraví se přecijenom i ta dýchací maska nosí lépe.

Kulturní šok #12: Pouliční dlabanec

                To bych nebyl já, abych po delší dobu vynechal sekci gastronomie. Naleznete-li se kdekoli v Asii, jezte na ulicích! Co tím chtěl básník říci? Ať už se nacházíte v Hong Kongu či Číně, obzvláště v ranních a večerních hodinách se podél ulic rozprostírají tzv. „food stalls“, tedy místa, kde vám během okamžiku něco malého uklohní.

                K výběru se naskytuje nepřeberné množství pochutin od hlohu obaleného v medu po smažená chapadla, kuřecí nožky, asijské plněné knedlíčky v páře, masové špízy či lahodnou palačinku velikosti vašeho stehna. Téměř každé víkendové ráno se na cestě do práce zastavím u stánku s rozjařenou čínskou babčou, kde s radostí pozoruji její kulinářské umění. Na stánku se vyjímá rozpálený kotouč o průměru dobrého půlmetru, který je v mžiku omaštěn a poctěn rozmíchaným těstem. Na tenkou palačinku babča rozklepne vejce, které rozprostře po jejím středu. Poté se přidává čerstvá zelenina, koriandr a pro zájemce i nasekané chilli papričky. Následně se vše přikryje obdélníkovou kukuřičnou plackou, jež všemu dodá křupavost. Nakonec babča roztočí kouzla se svými dvěma špachtličkami a vy máte ve chvilce na několikrát přeskládanou, kompaktně do papíru zabalenou, čerstvou, horkou a hlavně lahodnou palačinku v rukou. Myslíte-li si, že se jedná o drahou záležitost, nemůžete se více mýlit. Výše zmíněná palačinka stojí 5 juanů, tedy 17 Kč. Nemluvě o tom, že zasytí jako dva hamburgery z McDonaldu, a z hlediska zdravé výživy se nachází v té akceptovatelné části spektra.

Přidanou hodnotu a punc úžasnosti tomu všemu dává osoba rozverné babči, jež vaření prokládá svými průpovídkami v čínštině s případnými otázkami, na něž jsem zatím nikdy nebyl schopen odpovědět. Na mou neschopnost odpovědět, příp. naslepo vystřelené shi/dui/hao (ano/správně/dobře) většinou reaguje smíchem a mávnutím ruky. No a samozřejmě vesele pokračuje v rozpravě, ačkoliv očividně vůbec nemám tušáka, co mi tak živelně vypráví. Prostě kouzelná babička, které bych nejradši nechal juanů deset, ale o tom nesmí být řeč, protože pět je prostě pět a víc babča nechce. S oblibou si také na této agilní osobě vzhledem k její absolutní neznalosti angličtiny zkouším svou čínštinu, jež jsem se počátkem tohoto roku rozhodl podrtit v intensivním kursu. Tím se dostáváme k dalšímu kulturnímu šoku.

Žádné komentáře:

Okomentovat