Životní lekce z Číny #2 - Spánek

Varování: Tento článek obsahuje odkazy[1], které vyžadují vyšší mozkovou aktivitu, a tedy i následnou vyšší dávku spánku, než na kterou jste zvyklí[6]. :))

                Před téměř každou ranní dvouhodinovkou čínštiny jsem si do hrnečku s mléčným čajem sypal 3 lžičky cukru. A když jsem o poločase nedoplnil jeho hladinu, tak se mé intelektuální schopnosti poslední půlhodinu propadli do země a mozek ne a ne nastartovat. Podobný osud stíhal oba mé nevyspalé spolužáky – Thibault, jenž vytrvale drancoval školní zásoby kávy, většinou odpadl jako první a Uchechi, kterážto vždy dbala o své zdraví pomocí horké vody s citrónem, též kolikrát nevydržela vražedné tempo našich čínských seancí[2]. Čistě empirickým výzkumem by se dalo říci, že spánek ničím nenahradíte.

                Existuje gazalión výzkumů[3] a lidí, kteří vám toto tvrzení potvrdí. Můžete se klidně ohánět Margaret Thatcher, ale na každou Margaret existuje tucet Winstonů[5], které navíc podpoří každý neurovědec[6], atleti[7] a dokonce i nějaká ta feministka[8]. Co mně osobně nedostatek spánku ve spojení s vysokým pracovním a mozkovým vytížením nadělil/uzmul:

• Kreativita: Nula, naprosté dno. Když už se nějaká kreativní myšlenka vyrojila, tak jsem neměl čas a síly ji zrealizovat. Navíc logika v tahu. Paměť a opakující se činnosti ok.

• Nálada a rozhodování: Spousta věcí, nad kterými nyní pouze mávnu rukou, mne rozčilovala do běla. Též si s odstupem času ťukám na čelo nad minulými slovy, činy a rozhodnutími. Jako kdybych úplně přestal používat mozek.

• Zdraví: Pff, na toto téma bych mohl sepsat magisterskou práci pro FTVS. V rámci pozorování svých nevyspalých, zaneprázdněných známých jsem dospěl k jednoduchému závěru – buď značně zhubnete (můj případ) anebo (ve většině) ztloustnete. V obou případech můžete očekávat vyšší náchylnost k nemocem[9].

• Síla: Z původních tří sérií po 50 klicích jsem se kolikrát nezmohl ani na jednu po 30, nezmiňujíc jiné oblasti fyzické výkonnosti.

                A mohl bych pokračovat. Prvních pět měsíců roku 2015 jsem nabral spánkový deficit, jejž ztěžka kdy doženu. Přechod k ob denním dávkám caffè latte koncem března pouze indikoval potřebu změny životního stylu. Pročež jsem se tedy rozhodl dosti neobratně skončit s doučováním češtiny, předat po dvou letech štafetový kolík na www.hrave.cz a přejít z 30 hodin čínštiny týdně na umírněných 10-20. Začal jsem více spát, psát, číst, cvičit a konečně jsem měl i čas na vytváření plánů v horizontu přesahujícím jeden týden. Nabral jsem zpět ztracená kila a, i když doteď nedosahuji ani na 3x40 kliků a neustále jsem něčím zaneprázdněn, kvalita mého života nesrovnatelně stoupla.

Ranní káva je démon - to ví i Buni.

                Když se tak ohlédnu, tak mi toho první půlrok 2015 přinesl povícero. Dokázal jsem překročit limity své produktivity, stanovil jsem si životní priority a koncem roku 2014 jsem dosti lenivěl, takže mě přechod do druhého extrému alespoň nakopl a z nastolené disciplíny mohu nyní těžit. Závěrem nechám promluvit pero mistrovo.

Sleep that knits up the ravelled sleave of care
The death of each day's life, sore labour's bath
Balm of hurt minds, great nature's second course,
Chief nourisher in life's feast.

William Shakespeare, The tragedy of Mackbeth, Act II, Scene II

---

[1] Co vám lidé, jež se vytahují, že nepotřebují 7-9h spánku denně, neřeknou.

[2] Thibault: 24let, full-time programátor, volný čas věnuje vytváření projektů jako např. www.enterthewall.net

Uchechi: 22let, učí AJ pro EF, vlastní v Pekingu malý startup s kosmetikou zaměřenou na afro-typ vlasů

[3] Effect of Short Sleep Duration on Daily Activities --- United States, 2005--2008

The great British sleep survey 2012 by Sleepio

Sleep deprivation reduces perceived emotional intelligence and constructive thinking skills

Science magazine - Sleep it out

Science magazine - Garbage truck of the Brain

[5]
"The politician whose sleep patterns inspire me isn’t Margaret Thatcher, but Winston Churchill. He disliked getting out of bed so much that he stayed there working all morning, even receiving visitors in his bedroom."

[6] TED Talks - Jeff Iliff: O důvod víc, proč se dobře vyspat

TED Talks: Russell Foster: Proč spíme?

[7] Sleeping Giants

[8] TED Talks - Arianna Huffington: Jak uspět? Pořádně se vyspat

Arianna Huffington: The sleeper public health issue of our time

[9] From ApoE to Zzz’s—Does Sleep Quality Affect Dementia Risk?

Kulturní šok #21 - Děláš si ze mě humor?!

                Jak jste se již z ostatních kulturních šoků dozvěděli, pekingský život se pro neznalého, tvrdohlavého cizince stává řádným zatěžkávacím testem fyzické odolnosti z hlediska krevních teplot. Na stav přílišné hormonální excitace destruktivního charakteru byl obzvláště Čechům vždy nejlepším lékem humor. I tak je tomu u občanů rychle se industrializující země rudé zástavy. A to obzvláště v případě počasí, např. když vám kamarádka Gobi pošle polibek milióny pískových zrn. Ano, řeč je o největší písečné bouři, jež postihla Peking za posledních 13 let[1]. A co na to obyvatelé Pekingu? Posuďte sami.

Nejsem si jist, zda-li je autor tohoto obrázku stále naživu

 

Pacific Rim nesmí chybět

Na párty dorazila i Godzilla

               

                Zůstávajíc u počasí, cca před dvěma týdny se v Pekingu zabydlela vlna veder, jenž se s lehkostí vánku, jež vám něžně griluje tváře, přehupuje přes magickou hranici 40°C. A navrch tomu se znečištění vzduchu pohybuje kolem AQI 200, takže si přijdete jako v papiňáku[2]. Na zádech se vám pod tričkem rozmáhá povodí Nilu a nad hlavou všeobjímající dóm šedi završuje pocit pečeného kuřete. Grande Parade, co si budeme povídat. Humorem se však neobrňují pouze pekingští.

                Nu, co dodat. Když s tím člověk nemůže bojovat, tak se tomu může alespoň pořádně zasmát. I když pár zavilých bojovníků se vždycky najde. :))

---

[1] 50 tun šedi

[2] A to může být člověk rád, že žije v Pekingu, kde je počasí velice suché. Oproti tomu v Šanghaji, kde se vzdušná vlhkost pohybuje díky kontaktu s mořem na vysokých úrovních, se v teplotách překračujících 30°C může vaše tričko velice rychle proměnit v plavecký bazén.

Kulturní šok #19 - Vitální stáří

                Když jsem se vydal do 地坛公园 (Temple of Earth Park), spatřil jsem několik vysoce agilních seniorů. Ó, jak to v člověku probouzí chuť do života! Pána, jemuž bych hádal kolem 80 let, jsem zde spatřil prohánějícího diabolo a pár desítek kroků od něj se nacházela babča podobného stáří, jež trénovala s flower stick. Kousek dále se nacházely pingpongové stoly, kde sedmdesátiletí dědové vymlaskávali své o 50-60 let mladší protějšky[1].

                Neuběhlo ani deset minut a narazil jsem na dva postarší muže, jež trénovali water calligraphy, jež obnáší cca metr dlouhý, tlustý a dutý štětec, jenž namáčíte do přilehlé plechovky s vodou a kreslíte čínské znaky na vydlážděnou část parku. Voda se během pár minut z čtvercových dlaždic odpaří, a tak se může pokračovat v tříbení tohoto překrásného asijského umění. Abych to upřesnil, jeden z nich kreslil znaky a druhý mu k tomu hrál na flétnu. Náhle se člověk cítí, jako kdyby vstoupil do úplně jiného světa.

Ať už v parku či na ulici,
čínští karbanící mají vždy o obecenstvo postaráno

                V dalších, menších parcích, jako např. 南馆公园 či 北小河公园, můžete spatřit staříky mastící karty, hrající mahjong[2], čínské šachy, věnující se veřejnému zpěvu, hraní na tradiční čínské nástroje, flétnu aj., procházející se kolem či protahující své svalstvo. A nejde jen o malou skupinku, staříků se v parcích většinou nachází plno. Navíc taková čtveřice postarších karbaníků tu většinou má početné obecenstvo, které nezapomene každou proběhnuvší hru živelně okomentovat. Úplně jak dědci na fotbale. :))

                Posledním komplimentem čínskému stařešinstvu budiž jejich neutuchající životní zápal. Pamatuji si, jak jednou na cestě autobusem do práce přistoupil jeden vysmátý hopkavý dědula. Když spatřil, jak se při pohledu na jeho čipernost usmívám, tak si ke mně šel přisednout a jal se mi s pýchou vysvětlovat, že mu je již 83 let a má tři vnoučata. A když zjistil, že umím trochu čínsky, tak mi s úsměvem od ucha k uchu vyprávěl, jak chodí cvičit do parku. Ani nemluvě o pánech, jež cvičili kaligrafii, a velerozlámanou angličtinou si se mnou a s mou texaskou kamarádkou začali živelně povídat a učit nás jak se správně drží štětec.

                Pak se není čemu divit, že čínskou nejstarší generaci netíží enormní tukové oplácání, netrápí je demence a obecně se dožívají delšího věku. Ono, být šťastný z toho, že nemusíte platit za jízdu autobusem, je o dost zdravější, než si stěžovat na všechno kolem.

---

[1] Cizinci zde zpravidla dostávají ve stolním tenise pěkný točák, a to jak od devítiletých, tak od šedesátiletých Číňanů

[2] většina z nás zná hru mahjong pouze pro jednoho hráče, v čínském podání se hraje ve čtyřech a pravidel má více jak kanasta

Čína na měsíc či na rok

Drahý čtenáři,

vzhledem k tomu, že mi v Pekingu koncem sprna končí smlouva, máš jedinečnou možnost po mně převzít kormidlo.

Co máš právě před sebou:

A) Roční pracovní úvazek u Rise (což jsem se právě dozvěděl, je prý prestižní jméno): učení AJ; pracovní doba 35,5h/týden, St-Pá 15:00-20:30; So-Ne 9:00-18:00; Po a Út volno (perfektní pro nějaký další part-time, stáž či plánování vlastního "byznysu"), velice štedrý plat (2000USD/měsíc hrubého), učení malých diktátorů 3-12 let (děti jsou z většiny fajn). Flight ticket reimbursement up to 7000RMB. Quarterly bonuses.

B) Byt: 5. patro, vlastní koupelna, pračka, velký pokoj s LCD TV, manželskou postelí, velkým balkónem a enormní skříní. Plus je součástí bytu sauna, velký obývák a plně vybavená kuchyň. Vše na Pekingské poměry za levno (2900RMB+utenils/měsíc). Cca 15min chůze od centra, kde učím (a kde se uvolní koncem srpna místo). NO AGENCY FEE. Akorát složíte jednomu ze spolubydlících deposit (nájem za poslední měsíc). Nájem se platí měsíčně.

C) Ďábelský stroj: moje rok stará motorka na elektrický pohon. Reálná max. rychlost 50km/h, dojezd na nejnižší speed limit (30km/h) 35km. Plus pro celou motorku raincoat (a dvě helmy, které jsem zdědil - jedné chybí přední sklo a druhá je dosti oprýskaná, ale což). 1700RMB

Nechceš-li v Číně pracovat a pouze se třeba na měsíc výletit, tak je byt docela fajn možností.

Poslední dvě položky půjdou za měsíc volně na beijinger.com. Uvažujete-li o práci v Číně, tak mi dejte vědět ASAP (víza, přijímací proces apod.). Head of foreign teachers je fajn děvče, které s vízem a vším tím hassle kolem rádo pomůže.

Máš-li zájem: ourfriendgeorge@gmail.com

Kulturní šok #20 - Gentlemanství a kabelky

                Každé zaryté feministce, zastánkyni rovnoprávnosti žen či jim podobným existencím bych z hlediska kardiovaskulárních problémů návštěvu Pekingu nedoporučoval. Jejich krevní tlak by mohl vystřelovat vzhůru a padat k zemi stejně rychle jako indonéská letadla. Proč? Nu, velice jednoduše – Číně je slovo gentleman stejně vzdálené jako výsledky vyšetřování indo-…  ..dobrá, konec cynických přirovnání, pojďme opět sletět na zem[1].

Tradice

                Ač se např. podržení dveří v západní civilizaci díky snahám výše zmíněných skupin žen stává raritou, v Číně jde stále o věc doposud téměř nevídanou. Kolikrát jsem spatřil lehce zmatený výraz čínských dam a žen, jež mne po rychlém procitnutí obdařily stále roztomile zmateným úsměvem a rychlým poděkováním. Čínští mužové se k nim z většiny chovají jinak. Značně jinak. 

                Několikrát jsem spatřil pár, kde byla ženská část tažena za paži (nikoli vedena za ruku) a její případné protesty byly zamítnuty rázným, zvýšeným hlasem. Jednou na zastávce se mi naskytl pohled na poměrně urostlého, usmívajícího se chlapce, proti němuž stálo o dvě hlavy menší rozlícené děvče, které mu s nasupeným výrazem cosi vyčítalo. Chlapcovo pobavení po chvíli vystřídal výraz vážnějšího rázu, načež jeho ruka pevně stiskla dívčí bradu a přitáhla si ji blíže. Proběhlo rychlé vysvětlení situace a voilà – odchod ruku v paži. Romantika hadr, co si budeme povídat[2]. Respekt k ženám se zde holt moc nepěstuje.

Kabelky a dveře

I Orlando nosí své kočce kabelku

                Na druhou stranu, tradicí je zde nošení dívčích zavazadel. Čínská děvčata s radostí obtěžkávají své polovičky svými natřískanými kabelkami, což se stalo věrným tématem pro konverzaci nejenom mezi expaty. Obzvláště Američané (jaké to překvapení) se cítí pohoršeni nad tím, že by museli svým družkám nosit kabelku. Proč? Protože to prý nevypadá dostatečně mužně![3]. Chce se mi sem napsat krátký jízlivý komentář, ale asi se beze slova půjdu opět přidat k ubývajícím řadám „too old-school for cool“.

                Světélka naděje ale létají kolem. Jednoho krásného víkendového odpoledne mě a jednu mou kolegyni těsně před východem z budovy předběhl jeden z mých sedmiletých studentů. Když jsem se chystal toho rošťáka vyplísnit, co že tu takto skotačí, zatáhl svou malou ručkou za dveře a s hrdým výrazem nám uvolnil cestu. Na naše poděkování odpověděl s úsměvem a dmouc se pýchou „You are welcome.“. Byť velice pomalu, gentlemani přicházejí i do Číny.

PS: Staročínské pojetí gentlemanství[4] zde nezmiňuji. V dnešní době totiž Konfucius dostává od kapitalismu pěkně na frak.

---

[1] I) There is never a bad time for a pun.

II) There’s also never really a good time for a pun.

III) You might as well just stay braced for a pun at all times, and ride them when they come with as much grace as you can manage.

IV) The fact that you can replace ‘pun’ with ‘disaster’ in the last three rules says a lot about the human race.

Terry Pratchett

[2] Nepředstavujte si ale, že se takto chová většina Číňanů. Nejde o ojedinělé, avšak ani o běžné případy.

[3] Navíc z módního hlediska jde též o něco nepřijatelného!!

[4] 君子