Ze začátku to vypadá jako roztodivná změť
čar, které, ač vypadají stejně, znamenají „poledne“ a „kráva“. Po čase ale
začínáte ony společné části, jež se u některých znaků opakují (tzv. radikály),
rozpoznávat a kreslení/psaní začíná být o chlup jednodušší. Jak mi kolikrát
tuhla čelist při snaze o vydání správného tónu, tak se mi
s perem/štětcem dařilo díky mé fotografické paměti mnohem lépe. Proto vás
asi nepřekvapí malý paradox, a to že jsem první dva-tři měsíce dokázal napsat
více znaků, než jsem byl schopen správně vyslovit.
Pro představu: děvče se řekne nǚ hái zi, psáno: 女孩子 , kde 女 představuje ženský znak (obraz klečící ženy), 孩 znak pro dítě (složený znak viz. dále) a 子 se používá jako poslední znak u dětí a značí podstatné jméno (obraz dítěte
zabaleného po prsa do peřinky, proto pouze jedna „nožička“ a dvě „ručičky“). Děvče
= ženský + dítě + podstatné jméno.
A nyní ke složeným znakům – třeba takový dobrý znak hǎo 好 je složen na levé straně z radikálu ženy (女) a na straně pravé z radikálu dítěte (子). Proč? Protože znak představuje ženu rodící syna - založení rodiny, jinými slovy
začátek dobrého života
v rodině. Domov 家 jiā - představuje kombinaci radikálů 宀 (střecha) a 豕 (prase). V dobách
rurální společnosti chodili čuníci kvůli teplu spát pod střechu s lidmi. S trochu
nadsázky se dá říci „Co znak to příběh“. Poezie, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat