Kulturní šok #12 - Pouliční dlabanec

                Jak ví i lidé nepolíbení Voskovcem a Werichem, v životě je to občas jako na houpačce. Od bytostné nenávisti k prašnému oparu se náhle člověk přehoupne ke Konfuciovi, čínské pouliční gastronomii a kaligrafii. Navíc jsem tu našel piano, na kterém mohu cvičit. A ve zdraví se přecijenom i ta dýchací maska nosí lépe.

Kulturní šok #12: Pouliční dlabanec

                To bych nebyl já, abych po delší dobu vynechal sekci gastronomie. Naleznete-li se kdekoli v Asii, jezte na ulicích! Co tím chtěl básník říci? Ať už se nacházíte v Hong Kongu či Číně, obzvláště v ranních a večerních hodinách se podél ulic rozprostírají tzv. „food stalls“, tedy místa, kde vám během okamžiku něco malého uklohní.

                K výběru se naskytuje nepřeberné množství pochutin od hlohu obaleného v medu po smažená chapadla, kuřecí nožky, asijské plněné knedlíčky v páře, masové špízy či lahodnou palačinku velikosti vašeho stehna. Téměř každé víkendové ráno se na cestě do práce zastavím u stánku s rozjařenou čínskou babčou, kde s radostí pozoruji její kulinářské umění. Na stánku se vyjímá rozpálený kotouč o průměru dobrého půlmetru, který je v mžiku omaštěn a poctěn rozmíchaným těstem. Na tenkou palačinku babča rozklepne vejce, které rozprostře po jejím středu. Poté se přidává čerstvá zelenina, koriandr a pro zájemce i nasekané chilli papričky. Následně se vše přikryje obdélníkovou kukuřičnou plackou, jež všemu dodá křupavost. Nakonec babča roztočí kouzla se svými dvěma špachtličkami a vy máte ve chvilce na několikrát přeskládanou, kompaktně do papíru zabalenou, čerstvou, horkou a hlavně lahodnou palačinku v rukou. Myslíte-li si, že se jedná o drahou záležitost, nemůžete se více mýlit. Výše zmíněná palačinka stojí 5 juanů, tedy 17 Kč. Nemluvě o tom, že zasytí jako dva hamburgery z McDonaldu, a z hlediska zdravé výživy se nachází v té akceptovatelné části spektra.

Přidanou hodnotu a punc úžasnosti tomu všemu dává osoba rozverné babči, jež vaření prokládá svými průpovídkami v čínštině s případnými otázkami, na něž jsem zatím nikdy nebyl schopen odpovědět. Na mou neschopnost odpovědět, příp. naslepo vystřelené shi/dui/hao (ano/správně/dobře) většinou reaguje smíchem a mávnutím ruky. No a samozřejmě vesele pokračuje v rozpravě, ačkoliv očividně vůbec nemám tušáka, co mi tak živelně vypráví. Prostě kouzelná babička, které bych nejradši nechal juanů deset, ale o tom nesmí být řeč, protože pět je prostě pět a víc babča nechce. S oblibou si také na této agilní osobě vzhledem k její absolutní neznalosti angličtiny zkouším svou čínštinu, jež jsem se počátkem tohoto roku rozhodl podrtit v intensivním kursu. Tím se dostáváme k dalšímu kulturnímu šoku.

Kulturní šok #11 - Pekingský kašel

                Ptáte-li se, kde jsou další kulturní šoky z Číny, odpovím věru stručně – jsou na mém disku, hotové, avšak stále ne k mé plné spokojenosti. Snažil jsem se napsat krátkou výstižnou předmluvu k dalším šokům, avšak myšlenek a slov k jejich sdělení bylo příliš mnoho, než abych dokázal čtenáři plně vysvětlit mé rozpoložení, jeho důvody a důsledky. Pročež bych chtěl čtenáře v následujících řádcích obeznámit s fenoménem „Pekingský kašel“, jelikož jsem se stal dalším z řad jeho nedobrovolných vlastníků. Berte tedy toto poněkud vážnější povídání jako malé intermezzo zprostředkující největší „kulturní šok“ z hlavního města ekonomicky vzkvétající a duševně chátrající komunistické republiky.

                Jak jistě víte a jak by jistě zmínil kterýkoliv z českých fotbalových komentátorů, ovzduší v Pekingu „není ideální“. Na Twitteru (a jinde) najdete mnoho označení pro pekingský vzduch: „Airmageddon“, „Airpocalypse“, „Mordor“, „Breathless“, „Greyjing“ aj. Já se uchyluji, jako správný čtenář a bývalý vášnivý hráč počítačových her, k výrazům „Silent Hill“, popř. „The Mist“ (oboje je zdařile převedeno na filmová plátna[1]).

Vím, že to pro vás nejspíš bude těžko uchopitelné, pročež si představte mlhu – od té, jež vám znemožňuje vidět obzor až po tu, přes kterou prakticky nevidíte na 10 metrů. Teď si představte, že ona mlha podivně páchne a podezřele se barví do šeda. Máte? No a nyní vám dojde, že ona „mlha“ (oficiální názvosloví čínské vlády a většiny meteostanic) vlastně není tvořena vzdušnou vlhkostí, ale prachem, který se na vás usazuje jak připomínky neodbytné bytné. V ústech jen, co otevřete okno, popř. vyjdete ven, máte okamžitě sucho, v očích jakbysmet a prach se vám hromadí v ústech vzadu na patře. Nos vám naplní mixtura pálených plastů a jiných mňamek. Stále nic? Zadejte do Googlu „airmageddon“ nebo pohleďte na rok v Pekingu na fotce. Bomba, co?

                Neposlušnost mých dýchacích orgánů začala prakticky před třemi týdny, kdy jsem se vrátil z Hong Kongu. Takový běžný suchý kašel – drápe vás to vzadu na patře, v krku vás lechtá šmirglpapír a téměř nic nevykašláváte. V tu dobu AQI[2] (Air Quality Index) dosahoval hodnot 200-400[3].

                Následující týden se ovzduší zhoršilo (AQI dokonce dosáhl hodnot „Beyond Index“, tzn. 500+[4], což je pro představu jako když se vám za domem pálí celý les), avšak masku přes obličej jsem nenosil, a tak mé hrdinství bylo po zásluze odměněno. Začal jsem tedy tělo zásobovat zvýšenými dávkami ovoce a zeleniny, oblečení jsem kategorizoval dle kvality tepelné izolace a obecně jsem začal o své zdraví pečovat další spoustou maličkostí, které mi vždy spolehlivě pomohly zbavit se „kašlíčku a rýmičky“ v Evropě.

Můj stav se ale nezlepšoval, ba naopak. V puse jsem měl sucho prakticky okamžitě po vykročení ven, po celém patře se mi rozvalil nepříjemný prachový nános, cítil jsem se unavený a začal jsem kolem sebe plivat jako správný obyvatel Číny. Žádné známky nachlazení – stal se ze mě takový „zdravý nemocný“.

                Začal jsem tedy nosit masku, avšak můj stav se opět zhoršil. Sáhl jsem tedy po sirupu v jedné z lékáren a tři dny volna jsem poctivě strávil v posteli se zapnutou klimatizací, litry horkého čaje a zavřenými okny. Mezi knížkou a cestovním deníkem jsem povětšinou spal. Sirup jsem do sebe naklopil v rekordním čase a hle, přišlo zlepšení. I nyní vám píšu zabalen do deky s horkým čajem a novou lahvičkou sirupu, kterou již konzumuji méně frekventovaně.

                Na mém zdravotním stavu se jistě podepsala i psychická ne/pohoda. Pro milovníka venkovních sportů, slunce, modré oblohy a nekuřáka[5] se stává život v Pekingu zatěžkávacím testem mentálního zdraví (nemluvě o čínské neslušnosti, neupřímnosti a jiných ctnostech, jež mi tu pijí krev). Až téměř poeticky se můj stav zhoršoval v období „mlhy“ a hned, jak přiletěl Obamák s Vladimírem Vladimírovičem na APEC do Pekingu, se mé zdraví začalo zlepšovat. APEC a.k.a. čínské „Potěmkinovy vesnice“ je na další povídání, na které se můžete těšit v blízké budoucnosti.

                Na druhou stranu, během těch tří dnů domácího vězení jsem se vrátil k meditacím, urovnal si priority a myšlenky v hlavě a též jsem měl po dlouhé době dostatek času na komunikaci s některými z vás. No a vždy když je mi v životě krušno, vzpomenu si s úsměvem na svou zesnulou babičku, jež nikdy neopomněla poctít své děti, případně vnoučata slovy motivace a vzpruhy: „Aby ses z toho nepodělal.“. Nuže, drahá babičko, přihlásil jsem se na květnový Great Wall Marathon. HA!

---

[1] http://www.csfd.cz/film/227789-mlha/

http://www.csfd.cz/film/194908-silent-hill/

[2] http://airnow.gov/index.cfm?action=aqibasics.aqi

[3] AQI v Praze se obecně pohybuje v rozmezí 10-50. Hodnoty nad 150 se považují za nezdravé.

[4] Dle kalifornských standardů se při hodnotách nad 300 doporučuje zavřít školy, zrušit veškeré veřejné aktivity, zvážit uzavření veškerých pracovišť kromě zdravotnictví a pokud se AQI pohybuje stále nad touto hranicí, tak je doporučena evakuace „citlivější části populace“. Více viz. http://www.arb.ca.gov/carpa/toolkit/data-to-mes/wildfire-smoke-guide.pdf

[5] „One expat told me that after a friend of hers had lived in Beijing for about three years, her doctor said her lungs looked like those of a pack-a-day smoker, even though she had never picked up a cigarette”, více na http://www.washingtonpost.com/national/health-science/living-in-beijings-polluted-air/2013/03/11/6606e45e-7489-11e2-8f84-3e4b513b1a13_story.html