Láska je láska

                Schyluje se k sedmé hodině, venku už potemnělo a chladný vzduch by mi plnil plíce. AQI však opět přesahuje 150, tudíž opět dýchám přes masku. Dnešní večer by se rozhodně nedal považovat za ideální čas pro sportovní vyžití, natož po půlroční absenci vydatnější fyzické zátěže. Přesto se nacházím, jak by řekla moje babička, ve sportovním mundůru s batohem na zádech na cestě směr 三元桥. Večerní březen - je lásky čas. Leosongův zval ku lásce hlas, kde PM 2.5 zaváněl k podvrtnutí hlezen (ehm).

                Jak již můj nešikovný pokus o omáchování mého blogu napovídá, láska je láska a kluci choděj s klukama. Na fotbal. Po šestiměsíční fotbalové abstinenci jsem se s kamarády vydal v neděli večer za anglickou ligou na derby ManU vs Liverpool, kde mi japonská dvanáctka pořádně prověřila játra, a večer úterní jsem se rozhodl věnovat honění se za merunou s kolegy z HQ[1]. Házenkářské hřiště, nafukovací hala, umělá tráva, tři týmy, jeden zápas osm minut, vítěz zůstává.

Fotbalové střídačky - China style

                První minuta – gól. Patičky, vtípky, housličky, no wunderbar! Vědom si svých momentálních plicních kapacit hraji v útoku a přepínám na úroveň běhání: Zlatan. Kdo se vrací, nevěří gólmanovi! První zápas nakonec končí remízou. Studený vzduch mi nedělá dobře, avšak nadšení silně převažuje.

                Druhý zápas už indikuje žalostnost mé fyzičky, přepínám na úroveň běhaní: Balotelli. Chytám druhý dech a snažím se vzpomenout na dávné lekce samby pana Beckenbauera z Copacabany.

                Třetí zápas si mé dýchací ústrojí pomalu zvyká na studený vzduch. Ačkoliv většina mých spoluhráčů komunikuje výhradně v čínštině a můj tým je pivnějšího rázu, nadšení vrcholí. Extáze. Láska je prostě láska.

                Čtvrtý zápas se díky zvýšené pozornosti soupeřů dostávám do „šprajcu“ mezi dva z nich a lehce si hnu s kotníkem. F@3K!!! Ortéza naštěstí drží pevně, a tak zamačkávám pomyslnou slzičku a hraji dál. Drtivá většina žen by nejspíš zareagovala jako má kamarádka stylem „Just remember how you felt when you couldn’t walk. Imagine what’s better – not to walk again or find another love.“. Vysvětlujte to ale tvrdohlavému fotbalistovi, že?

                Zbytek zápasů kotník drží pevně, přec cítím, že to není úplně to pravé ořechové. Plíce po půldruhé hodině hraní abdikují, a tak přepínám na úroveň běhání: Martin Záleha. Když vidím některé běhavé bývalé profesionální fotbalisty z řad mých kolegů, tak mi začíná docházet, jak se asi cítili mí kamarádi, když jsem se s nimi před třemi-čtyřmi lety proháněl po hanspaulských hřištích. Rozhodně motivace do budoucna.

                Kotník vypadá dobře, přesto mu pro sichr věnuji ledovou lázeň a kostivalovou masáž. Pokud se přes noc nenafoukne do velikosti pomeranče, tak jdu za týden zas. A ač to vyzní trochu masochisticky, ta odřená kolena mi chyběla. Láska je prostě láska.

---

[1] Headquarters