Láska je láska

                Schyluje se k sedmé hodině, venku už potemnělo a chladný vzduch by mi plnil plíce. AQI však opět přesahuje 150, tudíž opět dýchám přes masku. Dnešní večer by se rozhodně nedal považovat za ideální čas pro sportovní vyžití, natož po půlroční absenci vydatnější fyzické zátěže. Přesto se nacházím, jak by řekla moje babička, ve sportovním mundůru s batohem na zádech na cestě směr 三元桥. Večerní březen - je lásky čas. Leosongův zval ku lásce hlas, kde PM 2.5 zaváněl k podvrtnutí hlezen (ehm).

                Jak již můj nešikovný pokus o omáchování mého blogu napovídá, láska je láska a kluci choděj s klukama. Na fotbal. Po šestiměsíční fotbalové abstinenci jsem se s kamarády vydal v neděli večer za anglickou ligou na derby ManU vs Liverpool, kde mi japonská dvanáctka pořádně prověřila játra, a večer úterní jsem se rozhodl věnovat honění se za merunou s kolegy z HQ[1]. Házenkářské hřiště, nafukovací hala, umělá tráva, tři týmy, jeden zápas osm minut, vítěz zůstává.

Fotbalové střídačky - China style

                První minuta – gól. Patičky, vtípky, housličky, no wunderbar! Vědom si svých momentálních plicních kapacit hraji v útoku a přepínám na úroveň běhání: Zlatan. Kdo se vrací, nevěří gólmanovi! První zápas nakonec končí remízou. Studený vzduch mi nedělá dobře, avšak nadšení silně převažuje.

                Druhý zápas už indikuje žalostnost mé fyzičky, přepínám na úroveň běhaní: Balotelli. Chytám druhý dech a snažím se vzpomenout na dávné lekce samby pana Beckenbauera z Copacabany.

                Třetí zápas si mé dýchací ústrojí pomalu zvyká na studený vzduch. Ačkoliv většina mých spoluhráčů komunikuje výhradně v čínštině a můj tým je pivnějšího rázu, nadšení vrcholí. Extáze. Láska je prostě láska.

                Čtvrtý zápas se díky zvýšené pozornosti soupeřů dostávám do „šprajcu“ mezi dva z nich a lehce si hnu s kotníkem. F@3K!!! Ortéza naštěstí drží pevně, a tak zamačkávám pomyslnou slzičku a hraji dál. Drtivá většina žen by nejspíš zareagovala jako má kamarádka stylem „Just remember how you felt when you couldn’t walk. Imagine what’s better – not to walk again or find another love.“. Vysvětlujte to ale tvrdohlavému fotbalistovi, že?

                Zbytek zápasů kotník drží pevně, přec cítím, že to není úplně to pravé ořechové. Plíce po půldruhé hodině hraní abdikují, a tak přepínám na úroveň běhání: Martin Záleha. Když vidím některé běhavé bývalé profesionální fotbalisty z řad mých kolegů, tak mi začíná docházet, jak se asi cítili mí kamarádi, když jsem se s nimi před třemi-čtyřmi lety proháněl po hanspaulských hřištích. Rozhodně motivace do budoucna.

                Kotník vypadá dobře, přesto mu pro sichr věnuji ledovou lázeň a kostivalovou masáž. Pokud se přes noc nenafoukne do velikosti pomeranče, tak jdu za týden zas. A ač to vyzní trochu masochisticky, ta odřená kolena mi chyběla. Láska je prostě láska.

---

[1] Headquarters

Kulturní šok #18 - Chūn jié kuài lè - část druhá

Červená Čína

„Dom, will you buy some red underwear?“ zeptala se mne jednoho krásného pracovního odpoledne jedna z čínských kolegyní. Náhlý pohyb mého obočí a naprázdno otevřená ústa vyvolaly smích přihlížejících, a tak se má kolegyně jala vysvětlovat, že se v Číně jedná o tradici. Každé děvče prý před Svátky jara kupuje červené spodní prádlo. No, moc to teda nevylepšila.

Čína je červená již tisíce let a červená bude i nadále - bez komunismu či s ním. Červená je pro Číňany šťastnou barvou, jež znamená lásku, bohatství, pevné zdraví a všechny ty úžasné věci, jež se s objekty přinášející štěstí vážou. Proto se v Číně věší červené lampióny, červené pentle s přáními či červené plakáty s čínskými znaky na dveře, rachejtle jsou zabaleny do červených obalů a v chrámech tancují červení draci. Drtivá většina Číny je stále na červenou barvu, stejně jako na tradice dosti zatížena.

Vztah k pronajmutí

http://a.wattpad.com/cover/
30905013-256-k556850.jpg

                Vzhledem k tomu, že si o čínských tradicích můžete počíst jinde a podrobněji, vypíchnu zde pouze ty nejšťavnatější. Jste-li nezadané děvče, jehož věk se nebezpečně blíží k třetím kulatinám, tak pro Evropanku poměrně humorně znějící otázka „Why don’t you have a boyfriend?” prakticky znamená „What’s wrong with you?!“. Vzhledem k tomu, že se téměř všichni Číňani při svátcích jara vracejí do svých rodných měst za zbytkem rodiny, následuje většinou křížový výslech od nervózních rodičů a prarodičů. Starší generace se kolikrát aktivizují do formy dohazovačů a pro dceru domluví několik schůzek po dobu její návštěvy. Na argument o hledání toho pravého, rodiče většinou zareagují nekonečnou zásobou „těch pravých“, protože přeci každý může být ten pravý!

                Tlak s každým rokem přibývá, a tak se kolikrát zoufalá děvčata uchylují k tragikomickému řešení – pronájmu kluka po dobu svátků. Příběh se většinou odvíjí tak, že děvče přivede domů „toho pravého“, jenž ji zničehonic a úplně znenadání po několika následujících týdnech opustí. Chudinka pak odmítá vidět další chlapce, protože má zlomené srdce. Tak má děvče minimálně na jeden-dva roky od maieutiky[1] jejích milovaných rodičů pokoj.

Vzhledem k tomu, že i Čína se nachází (byť v restriktivním módu) v říši internetu, dnes si můžete na specializovaných stránkách vybrat z široké palety protějšků, jež vám zlomí srdce, a vy je nebudete chtít do konce života vidět. A to jste si mysleli, že vaši „staříci“ jsou otravní. Ha!

PS: Myslíte-li si, že přítel k pronájmu dosahuje bizarnosti nejvyšší, vězte, že si dnes můžete pronajmout téměř kohokoli[2].

---

[1] Byl jsem mladistvým intelektuálem

[2] http://blog.rentafriend.com/rent-a-mom-or-rent-a-dad/

Kulturní šok #18 - Chūn jié kuài lè - část první

                Nový rok, hurá! Kromě toho, že se vám tu za oknem postupně pokouší o zdravý rozum čínské rachejtle, nejsou Číňani štont se dohodnout, čí rok to vlastně je. Začněme popořádku, a to pár tradicemi.

Pyrotechnika

                年 (Nián), tedy „Rok“, se nazývalo dle legend mytické stvoření, jež přicházelo každý rok po jeden den ničit a rozsévat zkázu. Časem lidé rozpoznali, že se mytická bestie bojí červené barvy, ohně a hlasitých zvuků, což nyní opravňuje všechny obyvatele Říše Středu dělat bordel v ulicích, jemuž by záviděl i kdejaký Talián. A vzhledem k tomu, že se jedná o hluboce zakořeněnou tradici, téměř každý Číňan si musí něco odpálit. Každý z nás se rád na nějaký ten oheň na obloze rád podívá, popř. popustí uzdu svým pyromanským sklonům, avšak čínská verze skýtá pár ALE.

                Čínský nový rok se slaví vydatně a kontinuálně, tudíž po prvním dnu to vypadá, jak trefně poznamenala má spolubydlící, jako v nukleární zimě. Z osobní zkušenosti bych dodal „nebo jako každý třetí den v Pekingu“.

Zásoba střeliva průměrného Číňana před Svátky jara by se mohla poměřit leda s množstvím piva průměrného Čecha, jenž se dozvěděl, že nastane dvoutýdenní prohibice.

             Druhým ALE bych chtěl nahlédnout k volbě střeliva. Když se pyrotechnika vznese vysoko nad vaše hlavy a exploduje do všech stran v roztodivných barvách, jde o krásnou podívanou. JENŽE to by neodehnalo 年! Pročež se k odehnání využívají převážně petardy a dělbuchy. A vzhledem k tomu, že v Číně musí být všechno velké, sety petard a dělbuchů se rozbalují v ulicích jako hollywoodské červené koberce. Slyšíte dobře – v ulicích. Doteď se nejsem jist, jestli jde o další kulturní šok, škodolibost, sebevražedné sklony či prostou absenci mozku, ale nejednou spatříte Číňana odpalovat dělbuch či rachejtli půl metr od zaparkovaného auta, popř. uprostřed ulice, kde kolem projíždějí auta.

             Jeden yntelichent se dokonce rozhodl odpálit dělbuchy mezi auty na parkovišti před restaurací. Ta mu a všem kolem samozřejmě poděkovala symfonií alarmů. Jinému se před mým bytovým komplexem dokonce podařilo roztančit prskavý oheň tak, že se dostal pod jedno z aut! Fanoušky Kobry 11 či filmů Michaela Baye musím zklamat, přesto ne zcela. Když se zastavíte u jednoho z pyromanplaců, můžete se stát svědky ohlušující podívané, kdy se koberce dělbuchů natrhají na 1-3m úseky, naházejí na hromadu a z několika stran najednou zapálí. Sem tam se nějaký úsek zapomene a do prskající kupy střeliva se prostě přihodí. V rámci bezpečnosti jsem stál uctivých 15m opodál s kapucí na hlavě, což nezabránilo kousku petardy mne počastovat štiplavou čenichovkou. V tu chvíli jsem se z celého šťastného nového roku cítil opravdu šťastně.

             Poslední ALE věnuji čínské vytrvalosti. Oslavy nového roku probíhají po dva týdny, přičemž během toho prvního se od rána do večera každý den důsledně odpaluje, což ocení obzvláště milovníci spánku v dopoledních hodinách, popř. klidu v těch večerních. V rámci úsloví „Jak na nový rok, tak po celý rok.“ se tedy není čemu divit, že je v Číně takový randál a znečištěný vzduch. Na druhou stranu máte ale vždy při cestě po městě o zábavu postaráno. Pojďme se tedy posadit na střechu jednoho z barů u jezera Houhai, zabalit se do kabátu, zahřát se horkým čajem a sklenkou whiskey a vychutnat si neutuchající boj s nadpřirozenem.