Když před Číňanem vyslovíte slovo „god“, „religion“ či jejich čínské
ekvivalenty, tak jste většinou obdařeni výrazem „Rozumím tvým slovům, avšak
nemám páru, co mi tu vykládáš.“. Číňani tenhle koncept vůbec nepobírají. Proč
chodit do kostela/mešity a tam se modlit k imaginárnímu kamarádovi (nebo jak to hezky označil můj britský kolega "the guy upstairs")? Proč
někoho mydlit za to, že nevěří v jing a jang, popř. v reinkarnaci? Ve
srovnání s buddhismem vypadají křesťanství (ačkoliv se současný papež hodně
snaží posunout své ovečky na vyšší vývojový stupeň) a islám jako zaostalí
příbuzní, jež přes svá zaměření na vztah boha s člověkem, popř. mezilidské
vztahy, zapomněli na rozum a rovnováhu věcí světských kolem.
Nejraději dávám za příklad Kung
Fu Pandu, jež se nacpává plody svaté meruňky. V případě křesťanské víry už
tu máme jeden případ ovocného obžerství poměrně detailně zmapovaný,
v rámci islámu by nejspíš panďák Po přišel o nespočet pand-panen a skončil
by daleko hůře než Evin protějšek, mno a pokud by se černobílý otyloň věnoval
některému z východoasijských náboženství, tak by ho s nejvyšší
pravděpodobností stihla pouze pořádná hnačka, protože napěchovaný břich jedním druhem ovoce k tomu má obecně sklony.
V rámci čínského lidu nelze
náboženství jednoznačně vymezit. Ačkoliv můžete prohlásit, že nejzastoupenějším
z nich je zde buddhismus, nemáte tak úplně pravdu. Prvně zmiňme, že se největší
část populace věnuje čínskému lidovému/tradičnímu náboženství, které se zakládá
na uctívání tzv. „shen“, což je zjednodušeně set energií, jenž vytváří
prostředí kolem a pomáhá mu vzkvétat. „Shen“ má nespočet podob a překladů,
pročež se nedá generalizovat, a tak se většinou neobjevuje v oficiálních
tabulkách. Druhak se bere buddhismus, taoismus a konfucianismus za set „tří
učení“, jež splývají v harmonický celek, a tak se opět nacházíme na úskalí
škatulkování, vzhledem k tomu, že se většina buddhistů hlásí i
k jiným „náboženstvím“. Závěrem budiž čtenář obeznámen i
s vysvětlením uvozovek, jež jsem právě použil. Náboženství jako takové
v Číně budete hledat těžko, zde se učí koncept filozoficko-kulturního
základu, popř. stylu života, chcete-li. Pro někoho slovíčkaření, pro někoho
diametrální odlišnost. Navíc se v Číně, ať už praktikujete cokoliv, do ničeho
moc neprsíte. Tedy pokud troufáte záhodno zůstat ve vlastnictví vašich
tělesných orgánů. Koukněte třeba na takový Falun Gong.
Žádné komentáře:
Okomentovat