Představte si, že se jednoho
rána probudíte a zjistíte, že voda z kohoutku, kterou pijete, není pitná. Okna
ve svém bytě necháváte zavřená, protože venkovní vzduch není dýchatelný.
Nasadíte si dýchací masku a jdete do obchodu, kde se vyjímají velká
fialovo-modro-růžová rajčata, řezník opečovává maso rukou, do které si před
chvílí utřel nos, mléko nejednou způsobilo smrt dětí (a to nejenom dětí[1])
a zemí pravidelně hýbou skandály ohledně kvality potravin[2]
(např. „hliníkové“ knedlíčky či vepřové maso, co svítí ve tmě)[3].
Poté se vydáte do práce, kde počítačům stále vládne Windows XP, 1GB RAM a stahování
rychlostí 10kbps a polovina učitelského sboru si nemyje po návštěvě záchodu
ruce. Což je ostatně jediné místo, kde nejsou v budově kamery. A teď si
představte, že toto je realita života v Pekingu. Drsný, co?
 |
| Pro představu: Forbidden City - vlevo listopad 2014 (APEC), vpravo říjen 2014, zdroj: Huffington post |
Jakkoliv se vám může zdát, že
přeháním, každý cizinec v Pekingu mi bohužel musí dát za pravdu. Občas si
přijdu přespříliš sentimentální, když se přistihnu, jak za bílého, resp.
modrého, dne sním o tom, jak by to vypadalo, kdyby se v Pekingu modrala obloha
každý den. Pro to, co jsem si navykl považovat v Evropě za naprostou
samozřejmost, se v Číně ustálil výraz APEC 蓝 – tedy modrá obloha, jež tu panovala v době
konference APEC v Pekingu. Ono ostatně téměř vše, co jsem v ČR považoval
za neotřesitelný základ pro život ve městě, jsem byl v Pekingu nucen
rychle přehodnotit.
Vždy když jsem před odletem do
Číny slýchával, že člověk má být vděčný úplně za všechno, tak jsem si říkal, že
do vyšinutého buddhisty mám ještě daleko. Vděčný za maličkosti jsem od poměrně
raného věku byl, což vám jistě potvrdí mí nejlepší přátelé, rodina a prakticky
všichni, kteří spatřili můj blažený úsměv při vyřknutí mé oblíbené (a kolikrát
poněkud otravné :)) věty „Život je skvělej.“, avšak po více jak půl roce
v zemi „třetího světa“[4]
jsem do fáze vyšinutého buddhisty dospěl poměrně rychle.
Chápu, že pro vás je výše
zmíněná kritika těžko uchopitelná, pročež ji rozhodně neberte jako promluvu do
duše. Jedná se pouze o zamyšlení v reakci na zlepšení pekingského ovzduší[5].
I přesto, že úroveň PM 2,5[6]
v prvním kvartálu 2015 oproti prvnímu kvartálu 2014 klesla o 13%, stále
více než 90% čínských měst nedosahuje ani na čínské národní standarty pro
kvalitu ovzduší.
Když vidíte lidi kolem
oslavovat, že z posledních 120 dnů mohli 57krát (což není ani polovina!) bezpečně
vyjít ven bez dýchací masky, tak seznáte, že pojem vděčnost nabírá velice
odlišný rozměr.
Takže mi
odpusťte, až vám v Praze budu básnit o tom, jak je krásné, úžasné a
dokonalé pít vodu z kohoutku a dýchat „čerstvý“ pražský vzduch. :))
