středa 28. ledna 2015

Kulturní šok #15 - Tvrdý chléb čínského chodce

                Ve zkratce, přechody pro chodce jsou v Číně vtip. Kdyby se silnice nehonosily setem vodorovných obdélníků bílé barvy, tak by se zřejmě nic zásadního nezměnilo. Auta a skútry vás tu ještě poctí svým klaksonem, cože si to dovolujete chodit přes přechod, když chtějí projet. No blázinec.

A to ještě nezmiňuji čínskou „autoškolu života“, kde si to skútry šinou po chodnících, přičemž nezapomínají neodbytně troubit, když jim chodci stojí v cestě. Jedna smělá žena se se svým bílým skútrem dokonce rozhodla zkrátit si cestu ze silnice na chodník a z chodníku na poměrně úzkou stezku pro chodce. Ani sloupky onu ohelmovanou ženu s velkými slunečními brýlemi neodradily. Jaké to překvapení, že se na pěší stezku lemovanou z obou stran živým plotem společně s chodci nevešla! Žal nad neúspěchem jejího nepochybně geniálního nápadu neopomněla vyjádřit dlouhým stiskem klaksonu vyluzujícího melodii tak líbeznou, že se divím, že se jí nikdo z kolem procházejících chodců nejal seznámiti s oním živým plotem.

Naprostým chaosem jsou též vyhrazené pruhy pro jednostopá vozidla (většinou odděleny plotem, stromořadím či jinak). Na nich se pohybuje prakticky všechno kromě autobusů – chodci, skútry, kola, motorky a dokonce i auta. Provoz je tu díky menší koncentraci chodců plynulejší, avšak přestože jde o jednosměrné pruhy, vždy se najde někdo, kdo tomu nevěnuje pozornost. A nejvtipnější situace nastává, když ten někdo sedí za volantem auta – ano, oči vás neklamou – občas zde ve vyhrazeném jednosměrném pruhu pro jednostopá vozidla najdete protijedoucí auto.

Vracejíc se k tématu přechodu pro chodce, nejednou zde uvidíte taxík či jiné vozidlo, jež si to suverénně profičí na červenou. V rámci bezpečnosti mě napadla dvě řešení, jež skýtají jak zábavu, tak rychlejší formu transportu.

1) Osobní prak – kdo z vás hrál Angry Birds, ví o čem je řeč. Pro ty ostatní – na jednom chodníku se vystaví velký prak, jejž natáhnete, položíte se do sedadla připevněného k silné gumě a necháte se vystřelit na druhý konec, kde vás oproti konceptu Angry Birds nelapí budova, ale síť.
2) Osobní katapult/trebuchet – jak se neúspěšně snažila Hollywoodská kuřata sira Terryho Pratchetta dostat na druhý konec dálnice, můžeme se díky dokumentaci jejich snažení v povídkové sbírce Divadlo Krutosti poučit a vyvodit příčiny nezdaru a cenná poučení. Princip by byl stejný jako v řešení 1), avšak zde by se eliminovala nepřesnost v případě, že by se přenášený subjekt vrtěl.