Bav se fotbalem

Jak sami vidíte, v protilehlém sektoru hostů bylo vyprodáno.

                Ještě před měsícem jsem o asijské lize mistrů slyšel pouze zpovzdálí a o čínském fotbalu jsem věděl pouze to, že čínský fotbalový nároďák většinou dostává od soupeřů pořádnou šišku. To mi ale přišla zpráva od jedné mé německé kolegyně, jestli bych měl zájem o návštěvu Workers’ stadium na zápas pekingských Guoan proti Brisbane Roar. Lístky byly vyprodány, a tak jsme se uchýlili k hledání pochybných osob před stadiónem. Netrvalo nám to ani pět minut a už jsme se s lístky nacházeli za detektory kovu a bezpečnostní prohlídkou.

Pivo

CONTENTS HOT

                Jako správný Čech a správná Němka jsme očekávali pivní doprovod, avšak kde nic, tu nic. Ve stáncích se vedle moučných párků na špejli skvěly pouze průhledné kelímky obsahující tekutinu jedovaté barvy, a tak jsme byli na suchu. Nevzdali jsme se a o poločasové přestávce jsme obcházeli stadión ve snaze najít nějaké restaurační zařízení. A hle! Tu jedno, kde se nám nabízí třetinka španělského tekutého chlebu! Sice nemístně předražená, ale což - fotbal bez kelímku piva je jako jednooká kráska.

Věděli jsme, že nás s inkriminovanou láhví na stadión nepustí, a tak má kolegyně poprosila barmana, jestli by nám naše třetinky přelil do neprůhledných kelímků určených pro kávu. Mazané děvče! A tak jsme si v druhé půli „přiťukli“ na stadiónu. Jak praví známé přísloví - Kdo chce pivo pít, kelímek si vždycky najde!

Fotbal

                Byl jsem věru překvapen, když jsem spatřil dění na hřišti. Guoan, jenž sestával až na jednoho Srba výhradně z Číňanů, si v prvních třiceti minutách dělal ze soupeřů kužely pro nácvik kombinace na jeden dotek. Šancí si agilní čínská skvadra vytvořila nespočet, avšak střelba jim šla stejně jako Fernandu Torresovi po přestupu do Chelsea. Užuž jsem si liboval, jak na blog napíši, že z brisbaneského řevu zbyla pouhá meluzína, a přišel protiútok. 38. minuta, bum a vyndej si banána! Pekingský obraný blok se rozevřel jak dveře věznice pro hongkongské demonstranty, přišla kolmice na zabíhajícího útočníka a ten se tváří v tvář gólmanovi nemýlil. 0:1.

                Druhý poločas se opět odvíjel v režii Guoan, avšak Australané zničehonic našli nohy, začali poctivěji bránit a lépe napadat, přičemž sem tam zahrozili z protiútoků. Pro již krapet unavené pekingské borce se to i přes velkou bojovnost jevilo jako nepřekonatelná překážka. V základní hrací době šlo o snahu nepochybně chrabrou, avšak marnou. V nastavení sice přišly dvě šance na vyrovnání, ale pekingští trpěli syndromem českého hokejového nároďáku, kdy si přihrávali kolem vápna tak dlouho, až se upřihrávali.

Fanoušci

Všichni odcházejí, tvrdé jádro zůstává.
Doporučuji k povšimnutí
počet doprovázejících policistů.

                Guoan se může kromě atraktivních kombinací pyšnit i skvělou fanouškovskou základnou. Téměř po celou dobu zpívali, mávali vlajkami a skákali do rytmu cover verzí známých hitů, z nichž mi v hlavě nejvíce utkvěla jejich předělávka „Walking on sunshine”[1]. S mou kolegyní jsme první čtvrthodinu věnovali více pozornosti živelným fanouškům než samotnému utkání. Atmosféra na jedničku s hvězdičkou.

                A to nezmiňuji fakt, že chorály neustávaly ani po obdržené brance a dokonce ani po skončení utkání. Přes 35 000 diváků se bavilo fotbalem, a to bez dělbuchů, dýmovnic a alkoholu[2]. Radost pohledět.

---

[1] Po čtyřměsíční intensivní jazykové masáži jsem částem jejich pokřiků rozuměl, avšak stále mi většina z nich splývala v nadšené dětské žvatlání.

[2] Na druhou stranu musím uznat, že čínští fanoušci mají v rámci dodržování pořádku na stadionech mnohem větší motivaci než ti evropští (a obzvláště čeští). Když před stadionem stojí malá policejní armáda (rozuměj počet tří cifer) s obrněným transportérem, tak si nějakou tu dýmovnici v trenýrkách hned rozmyslíte.